2.9.2020

Z olympijských her v Londýně si přivezla stříbro ze čtyřhry a krátce na to se stala patronkou České olympijské nadace. „Baví mě na tom myšlenka, že přivádíme děti ke sportu a zpřístupňujeme ho i těm, které by se k němu jinak nemusely dostat,“ říká tenistka Andrea Hlaváčová.

Znáte příběhy, kdy doslova pár stovek změnilo dětem život?
Osobně ne, ale myslím si, že je může ovlivnit už jenom to, že odněkud cítí podporu a nadšení. Pro děti je obrovsky důležité, že jim někdo věří a fandí. Tohle udělá víc než pár stovek. Jinak příběhy dětí z nadace sleduji.

Dojaly vás některé?
Ano, spousta. Třeba příběhy matek samoživitelek, které potřebují, aby děti měly peníze na sportovní kempy a soustředění. Chtějí pro své děti alespoň podobné možnosti jako mají ty z úplných rodin. Jsem máma a vidím, jak by bylo těžké, kdybych neměla partnera a finanční zázemí. O to víc těmhle lidem fandím.

Máte nějakou zpětnou vazbu?
Když mám možnost si s někým zahrát tenis nebo se objevím v prostředí, kde jsou děti a maminky, často mi pak píšou, že to bylo děsně fajn, že jsem úplně normální. Je důležité, abychom se potkávali osobně, protože někdy mají lidé pocit, že z vás sportovní úspěch dělá někoho speciálního. Tak to ale není.

Co vás osobně motivuje k pohybu?
Asi dobrý pocit. Když se dlouho nehýbu, nevyplavuju endorfiny, jsem hrozně nervózní a nemám dobrou náladu. Jinak mě k němu motivuje zdravý životní styl, hezká postava a takové podobné věci. (smích) Ne že bych se teď úplně pravidelně hýbala, ale mám to v hlavě a hodlám si sport lépe naplánovat.

Jaký by byl podle vás ideální stav co se dětí týká?
Plná dětská hřiště a sportoviště. Ráda bych, aby děti sportovaly a zažívaly dětskou hravost a fantazii. To je pro mě víc, než plné stadiony přihlížejících diváků.

Co vám sport dal?
Do života úplně všechno. Tenis mi dal schopnost rozhodování i sebevědomí. Naučila jsem se vypořádat s výhrou i prohrou, jak být ve středu pozornosti, jak naopak unést, že je v ní někdo jiný. Sport mi dal taky spoustu mentální síly, zkušeností co se týče cestování a komunikace s lidmi nebo organizace života. A navíc udrží děti dál od špatných věcí – drog, násilí, flákání se, cigaret nebo alkoholu. Nemáte na to čas ani energii. Neměla jsem kolem sebe děti, které by se něčemu takovému věnovaly. Proto mě to nikdy nestrhlo. V tom je obrovský přínos sportu.